Po ráji zbyl jen obraz

Kde je ten ráj, kde byli jsme ve dvou?

Těla se od sebe odtrhla – má půle krvácí.

Chci znovu to spojení – srůstat s tebou.

Ochladly mi prsty, tuhnu – příliš života ztrácím.

Ztratili jsme cestu, nebo jen nejdeme společně..?

Nelíbí se mi ta zkratka, kterou sama musím jít.

Mám tušení, že od teď čekám věčně

a tvoje růže začínají teplat, tlít a hnít.

Tvoje slova se ztrácejí a jsou sežrány tichem.

Od tučných pravd, vzpomínky jsou mastné.

Jsem jimi přežraná, ale mlčím s plným břichem.

Kdo tušil, že žhavá tvoje touha zhasne.

Potlačíš ty sexy ve sprchách, doteky nosů.

Snad zabiješ svůj chtíč, nahradíš ho prací.

Ale jak bumerang je, hochu, osud.

Ale bude pozdě, než vrátí se a řádně tě bací.

Láska má zhubne, až vysuší se zcela steskem.

Po plánech zbude jenom prach – vyhoří.

Staneš se ozdobou, co zlatem skví se leskem.

Uvnitř prázdný a jen obraz bez pocitů se vynoří.