Přetvářka

Naivní jsem, neohrabané ještě dítko – nevinnost sama.

Hraju si na drsnou paní, uvnitř jsem ale plachá dáma.

Neopylená, myslím v mysli. Zrající kvítko.

Neobrněná břitkostí polykám příchozí věty

a pendlujíce mezi dvěma světy

ještě ne zcela obarvené opadávají mi květy.

Neučesaná a nenamalovaná – chci přírodě být blíž

a možná ale jenom jsem mé paní na obtíž.

Zpytuji svědomí nemaje vědomí,

co skrývá další den tady na Zemi.

Jestli donutím se k pohybu frázemi.

Procházím těžkými stavy, střídajícími se fázemi.

Kdy ani má vlastní rodina zřejmě s tím nepohne.

Nebo už mě unaveně zavrhne…

Jsem v pohodě!