Blíží se noc a s ní i mé přiznání.
Je to prosté..je to i přání.
Ať nejsem tak rozbitá – pro Krista!
a klid na mé duši aby konečně přistál.
Ať klidným spánkem z dětských nocí
znovu zalije jasný mě pocit.
Ať nejsem již něčím hovnem
či sračkou
a ty ať přestaneš si hrát se svojí hračkou!
Ať nevodíš mě jako loutku,
ať přestřihnu našemu „poutku“
křídla
ať vytvoří mi zdejší kraj
tkaninu ranní jinotaj!
Ať protká ho polední bouřka.
Odměna je to – nejen zkouška.
A já tedy ať vzlétnu zas
a vznesu se z nečas
vzhůru krásám krás!
Najdu své místo
- vyměním svůj nečas…