Květinovou princeznu
do její blizny hryznu.
Olíznu její okvětní listy.
Ranní rosu, co denně jí čistí.
Pohladím drsný suchý kmen
a opřu bosé nohy do kamen.
Nechám se hladit peřejkami
-říčními, co putují s námi.
Já a mé údy – kolem jezerní břízy.
Hory, pole, mechy a pavučinky,
co sbírají mrakové slzy.
Na loďce s leknínem za uchem.
Sem tam do stínu přibrzdit lopuchem
a vzruchem vzduchem
ptačím zpěvem hlazen.
Jsem blázen!
Miluji to, přírodní zlato!