Básně
Střela. Po třech milováních.
Já byla dnes šťastná.
Zatímco ty ses mi to chystal říci.
Něžně a bez citů jsi sáhl po zbraních!
Popravil jsi moje krásna!
Nechal jsi mě samotnou.
Znovu odevzdaná měsíci!
Po měsíci laskání,
je mým přáním,
abys odešel. Vypadni!
Táhni! Vysmahni!
Že mě neumíš...
—————
Opičí močka je..a neumí být lepší…
Nevoní. Z vnitřku zahnívá.
Chyba za chybou. Z lásky.Kvůli sexu.
Pláče, jakmile se na sebe podívá.
Podivná romantička a sexuální
mašina v jedné osobě.
Miluje sexy v každé
(i zvrhlé) podobě.
Chtěla by po sexu se mazlit
nebo...
—————
Horká vana a Budwarek vychlazený.
Pokuřuje z cigarety. Těsně po brčku.
Přivře oči. Ve fantazii se vše mění.
Tam už je nahá. Jen v krátkém tričku.
On je svlečený a moc touží po ní.
Líbe jí, kde jen ona chce a ukáže.
Ona ho kouše, protože jí voní.
Už neodolá, to už stěží...
—————
Houpu se někde v oblacích.
Lehko mi je. Jako pírko jsem.
Mazlím se se vzpomínkou, na níž
jsem já, ty a náš polibek obrazem.
Jsem ráda, že jsi tak odrzlý.
Jinak by pusinek nebylo.
Co by mi tak překrásně
potom den zdobilo?
Tvá kytička uvadá, ale
má touha po tobě vzkvétá.
Nemohu se...
—————
Paví péro
na panděro
hlazen Věrou.
…………..
Zpocení v páře
masíruje paže
roztoužené Báře.
(nářez :-))
………………..
Nahoře bez trička
ranní má kávička
vzdychavá Evička.
…………………
Kraťounké kimono
saje ňadro jak mimino.
Chci jen tebe, Simono!
………………….
…a páč nemá rád nevěru,
obrátí se zase na Věru.
Já...
—————
A znovu utíkám Vivaldiho letem.
Toky myšlenek do jeho splašených not.
A touha buď to utéci nebo dohonit
sáček s úctou a pytel plný hodnot.
Hovna.
Nemohu býti mu rovná.
Je dokonalý.
Dlouhý příběh, ač projev malý.
Co všechno pár slov poodhalí.
Jsem malá. Všichni jsme malí.
Ani kdybychom...
—————
Chci být dobrá ve všem, co dělám,
ale přitom tomu málo věnuji
a činnosti střídám – ve výběru smělá.
Kouřím. Denně. Doma i v práci.
Při psaní. Kouřím často.
Při traumatech, ale i legracích.
Jsem blázen. A někdy cvok.
Do písničky třeba skáču,
jak trefené káče. A slov mám někdy...
—————
Lidská hloupost nezná hranic.
A tuším, že s tím zmůžeme pranic.
Lépe, než se vydat se vztekem do pranic,
je dvojitý nádech a výdech plných plic.
Hloupí se rodíme nebo jen umíráme?
A co je vlastně hlupáků záměr?
Jak často ze sebe jen blbce předstíráme
s nadějí, že pak snad lépe se...
—————
Slunce usedá mi na hrudi.
Hřeje, svítí, ale příšerně tlačí.
Obrácená perspektiva ptačí.
Vítr mi cuchá vlasy a jinak prudí.
Mám dost! Dost, To mi stačí!
Kroutím se mezi vlny v moři.
Zalykám se proudem, jsou to slzy?
Boj s přírodou – mládě narozené příliš brzy.
A všechny smysly...
—————
Chutnáš mi.
V první řadě pohledem.
Po chvíli jako vodka s ledem.
Silná. Jemná.
Malá méně než velká.
Chci víc!
Kopnu do hranic!
Zbourám je
neb s tebou teď chci do ráje.
Nemáš rád ananas.
Natrhám ti pomeranče!
Je mi to jedno, chci příběh o nás.
CHCI..to slovo na rtech mi...
—————
Brnem nočním s měsíční sonátou v uších,
to asi každý tuší, co tohle dělá s duší!
Vzruší! Rozruší! Až postupně zruší!
Veškeré pozitivní myšlení..vklínění kouření..
moření….
se světem střemhlavým letem
a nebezpečím
se přeci nevyléčím!
(Nad čím tedy brečím?)
Však často se spletem ..no...
—————
Ráda bych sepsala všechny verše mého srdce.
Pokouším se, však nesmysly plácám,
jak se mezi etikou a chtíčem plácám :-D
Neříkala bych „ne“ žádnému návrhu,
takhle stále jen odmítám.
Spousty slov. Nemohu si vybrat ani,
však každé jedno je jen přáním.
Polykám představy – nejsem sytá.
Koho...
—————
Představuji si, jak míjím stromy
po stovkách i tisících.
Na duši kámen, srdce bolavé,
beze vzduchu v plicích
..bez tebe poblíž stále dále.
A nemoha z mysli tě vytlačit ani
mi nezbývá, než promítání
v kinematografii vzpomínání…
Polévá mě chladný pot a na zádech
obsypaná husinou ze...
—————
Jakožto magor mám svůj názor vlastní.
Takže jsem divná, že sama sebe vlastním.
Nemám styl, ani konkrétní zájem či směr.
Nejraději renesančně – od drog až do oper.
Jsem sobě si aupair a nezdá se mi fér,
že obě jsme zatraceni, ztraceni v cirkusu humanitních sfér.
Er jako rádoby a...
—————
Jak na kolotoči. Strach i radost v očích.
Únik moči. Ale stojí to za ten zážitek!
Proto jedu honit dobytek.
Dokud ještě mám zbytek
nějakých snů a cest.
Kolik mi zbývá záchranných vest,
než se teda utopím?
V moři bytí, co je k zblití.
Stereotyp – nastavený typ.
Jak prý nejlépe...
—————