Bezhlavě zamilován

Co není v hlavě…nic

Odehrává se vše v srdci, které je bez hranic.

Nedokáže připustit, že tropí si hlouposti.

A prostoduše se odevzdává radosti.

Ne jen z čeho je tak rozverné.

Ale vše je v mžiku nádherné!

Vše do cukrové se zahrne.

Zahodí v nedozírno své bolesti

a bez mozku žene se za štěstím.

A chtělo by se křičet z celých plic

„Já nemám tě dost, chci stále víc!“

Pocit tak krásného  jasna a svitu.

Procházky a útěky do přírody z bytu.

Hloubka vřelosti nezastavitelně roste.

A být živ je náhle jednodušší než prosté.

Rudá není krev, ale nesobecké růže.

Kousek srdečního rytmu muže,

jenž udělá vše, co jen lidskost zmůže.

Aby mu cit její byl vskutku dlužen.

Déšť je chladivý nápoj – tedy vítaným hostem

a tvrdá zkušenost je jen mostem

přes řeku slzavou bolestného třpytu.

Zachránění jsme v každém dalším úsvitu.