Boje či rány?

Jde do sebe – sundala piercing.

Přestala pít tvrdý alkohol.

Méně mimo realitu.

Maximálně jako knihomol.

Zvyká si na dospělost.

Nežere kdejakou pohozenou kost.

Rozbratřila se s naivitou.

Přátelí se se skutečným světem.

Bodláčím nahradila charakter

dosud kvetoucí květem.

Mrzí ji to, ale jinak nejde přežít.

Druhá světová se vrátila v moderní

 době – učí se být nežid.

Blízcí jí tlučou hřebíky do hlavy.

„Neuneseš všechny rány kladivem!

Za celé lidstvo, za všechny zla!

Nemáš dost sil, dokud máš tyhle stavy!“

Trápí se, ona stále tápe.

Co chce být?

Co chce dokázat ?

Jestli se se štěstím svázat?

Jestli se bít nebo se nechat zabít?

Smiřuje se, ale nechápe.

Musíme být hroziví lvi

a bestiální šelmy.

Proč jenom vítězi na smrt

získávají šermy?