Hloupost je nekonečná

Lidská hloupost nezná hranic.

A tuším, že s tím zmůžeme pranic.

Lépe, než se vydat se vztekem do pranic,

je dvojitý nádech a výdech plných plic.

Hloupí se rodíme nebo jen umíráme?

A co je vlastně hlupáků záměr?

Jak často ze sebe jen blbce předstíráme

s nadějí, že pak snad lépe se máme?

Ti, kteří neoplývají horou teorií,

jsou šťastní a snadno žijí.

Často ani nepostřehnou, z čeho jiní šílí.

Když ale chytnou záchvat, snadno střílí.

Mnozí hloupneme z přílivu emocí.

Jsme zamilovaní či smutní a bezmocní.

Růžové brýle, černý šat – nemůžeme si pomoci

a na úkor rozumu – láska je nemocí.

Další hloupostí je chuť na lepší svět.

Když věříte, nehledě pouky ze života zpět.

Chceme dobro, mýtíme pomyslný kulomet,

i když je nám jasné, že odezva nebude hned.

Co dodat pro lehčí srážku s blbcem?

Zadrž nadávky a staň se světcem.

Vyhni se výkladu a intelektuálním věcem.

Vrhat povoleno jen úsměvným věncem J