Že by jaro projasnilo dny zdejší?
Snad je to pravda, ne že se jen konejším.
Potkala jsem čistou duši. Má mě rád.
Prý na můj život chtěl by se podívat.
A mně se nechce ani věřit. Mám strach.
Pochybuji a mám teorie o temných čárách.
Čistý jako zrcadlo. Upřímný a dobrý. Má srdce.
Houpe mě – jsem v objetí jasného půlměsíce.
A kdyby to byl jen sen, tak stejně díky!
Zmizí mi z mysli další otazníky.
Už nemusím se ptát na důvod zůstat
a konec nechávám přirozeně nastat.
Vítám své nové chutě do bytí a existence.
Stávám se milovanou a pára zbyde po milence.
Líbá mi ucho, nosem tře nos.Hladí tváře.
To bude ten výklad o kotěti ze snáře.
Já jsem kotě nebo jedno svírám v náručí?
Není to jedno, když si srdíčka poručí? :-)