MAGor

Jakožto magor mám svůj názor vlastní.

Takže jsem divná, že sama sebe vlastním.

Nemám styl, ani konkrétní zájem či směr.

Nejraději renesančně – od drog až do oper.

Jsem sobě si aupair a nezdá se mi fér,

že obě jsme zatraceni, ztraceni v cirkusu humanitních sfér.

Er jako rádoby a všechno na oko,

jak asi v tomhle se dá klesnou hluboko?

Všichni nenávidíme ty „rozumbrady“,

ale tak to je, jsme za účelem tady.

Nejít s davem, stádem, být sádlem.

Škvařit se v záři stínů ve spodním prádle.

Jsem stydlivá, ale duši věčně svlékám.

Copak kromě ran a podrazů čekám?

Snědená ruka i s podaným prstem.

Hold nežijeme ve společenství tak čistém.

Koušeme se, vraždíme a nevážíme.

Jen pokoušíme osud a náhody dráždíme.

Koho to zajímá? Kdo to chce poslouchat?

Nejsme si druhové, spíš druhému jsme kat.

Polykám pravdu za všechny, za většinu,

neboť zvracím ze zločinů. Až poté si odpočinu,

až odstartuji hromadnou lásku, vyhladím vrásku

a budeme chtít věnovat si navzájem sedmikrásku.

Dáme vše v sázku.

Pravdy bez ocásků.

Zastavíme klamy. Samy se vzdáme přetvářek.

Snad lepší bude svět a utichne ten nářek.

Ta bolest. Zůstanou jenom jizvy. Přestanou pálit.

Teprve potom si odpočinu a dovolím si se vzdálit…