Věčný pohyb

Není přece moje vina,

že v hlavě honí se mi nejedna volovina!

Já si ji na krk neposadila.

Taková už jsem, taková jsem se narodila.

Jsem možná blázen-někdo to říká.

Mám však dost citu a srdce ve mně tiká.

Jinému buší, mně chystá explozi.

Co s tím? Zabte mě, moji drazí!!

Rodino má a přátelé, které snad mám.

Lépe se potom bude žíti vám.

Jsem příliš složitá snad spíš jednoduchá,

že neumím nic pustit hned z druhého ucha!?

Neznám odpověď a přeci ráda bych.

Tak moc! Probouzí se ve mně “ hopsapych“.

Ten známý, co mi stále našeptává

cosi a je toho moc-to nebere mi hlava!