Zhnusení ..

Slunce usedá mi na hrudi.

Hřeje, svítí, ale příšerně tlačí.

Obrácená perspektiva ptačí.

Vítr mi cuchá vlasy a jinak prudí.

Mám dost! Dost, To mi stačí!

Kroutím se mezi vlny v moři.

Zalykám se proudem, jsou to slzy?

Boj s přírodou – mládě narozené příliš brzy.

A všechny smysly napjatě se ztopoří.

I měsíc..štve mě! Chci, ať zmizí!

Listy stromů ohavné svojí zelení.

Mávají a odporně skotačí.

Řvu na ně, hlas mi nestačí!

Hmyz, ptáci, květiny nelení.

A má představa? Jak je mrzačím!

A nakonec my savci sobě si

vzájemně hluboké rovy kopeme.

Někteří více než jeden zvládneme.

Každý druhý se chce oběsit.

Temnem si rádi vládneme.