Básně
..a já křičím
 |
Chvíli tak zastavit. Znehybnit vesmír.
Zůstat jako sochy. Buďme si monumenty
a já křičím „Zastavme ty momenty!“
Nepoznat tě ani. Vrátit čas – nevzít za kliku.
Nereagovat tak kdyby.
Vzít nohy na ramena
a já křičím „Co to má znamenat?“
Ukrást moudrost světa. Potkat děda Vševěda.
Zakázat...
—————
Jdu se zahrabat
 |
Co ty si hraješ na básničkáře?
Jsi jen posraný závodník ve staré káře!
Neumíš se vyjádřit a klepe se ti hlas!
Trápíš se jako čokl honící se za ocas.
Plány o recitačních pauzách mizí
a schází ponětí, jak zastavit prezentační krizi :-(
Není trapné brát lidem ten čas,
co by mohli věnovat opravdovým...
—————
Pozvánka do ticha
 |
„Přijď za mnou, tady nikdo není!“
Nechci SMSky, raději osobní navštívení.
A než se objevil s opicí ve dveřích,
ne jeden štamgast (včetně šéfa) to stih.
Prý si dáš tureckou a mimo bar u stolu.
Řeším rychle hosty, ať co nejdříve jsme pospolu.
Usedám k tvému krásnému...
—————
Nevědomost
 |
Když nevíš, co od života chceš
a jen si zátylek dumáním dřeš.
Nemůže jiný závěr být,
než se stroupkami umět žít.
Občas tě svědí, občas krvácí,
však do reality tě zas (z)vrací.
Není snadné se podrobit,
že vlastně nevlastníš ten cit.
Kam vzdálit se a k čemu...
—————
Chaos 1-6
 |
Připadám si teď tak slabá a zapomenutá v davu.
Slyším i neslyšitelné. Jak se říká i růst trávu.
Ztracená ve vlastní hlavě se topím ve vlastní šťávě.
Křídla si neléčím. Uvnitř na sebe si ječím.
Nechci životem žít jepičím!!
Do dne vše zažít a pak tělo i s ústy,
i ten věčně nesmysly chrlící...
—————
Klepec
 |
Jak se smířit, že jsem dostala
klepec ve fotbálku?
Teď místo favoritky
jsem koště na smetáku.
Trochu se vztekám,
ale více se za sebe stydím.
Tohle rande je fajn,
každopádně ho neřídím.
Nejsem královna, i když
v maskáčích ne každý král.
Kdo by byl tušil,
že borec vyšší ligu...
—————
Kritika
 |
Známka punku.
Málo spánku.
Malá káva.
Nespí, vstává!
Cigárko, dvě,
kašel nasnadě.
Žízeň a hlad.
Hlt a lok.
Den jako rok.
Jabloňový sad.
Kůň, silný oř
se vznáším – letadlo.
Hlavu v modř,
či-li nespadlo.
Prsten ztracen,
bez předehry milování.
Život zkrácen
o sex snadně odevzdaný..
—————
Boje či rány?
 |
Jde do sebe – sundala piercing.
Přestala pít tvrdý alkohol.
Méně mimo realitu.
Maximálně jako knihomol.
Zvyká si na dospělost.
Nežere kdejakou pohozenou kost.
Rozbratřila se s naivitou.
Přátelí se se skutečným světem.
Bodláčím nahradila charakter
dosud kvetoucí...
—————
Bouřka
 |
Falešné představy
z umělé předpovědi.
Hřmí, ale ne, jak mělo hřmět.
Umělé mrakavy
z falešné oblohové snědi.
Maluje, ale ne, jak měl barvět.
Sociální řeči
z patologického lháře.
Snění, ale ne, jaké se mělo snít.
Patologické inventáře
ze sociálních křeči.
Klid, ale ne, jaký měl uklidnit.
Krčící...
—————
Zbítník
 |
Půl jedné ráno.
Další ubalená cigareta,
akorát víno a pivo
je nahrazeno kávou
- jinak vymazáno.
Vychrchlaná libreta.
Od desíti ráno
stačilo.
Zakončení zprávou,
co zůstalo za dnem?
Ochutnávka vína.
Koupě vína.
Cestování ranním chladnem.
Pokec se starým pánem
-dobrý, ale už zase?
Deci vína...
—————
Narozeninové blahopřání
 |
Píšu ti eSeMeS,
snad jako první dnes.
A to právě v den,
kdy jsi byl narozen.
Já chci ti blahopřát
nejméně čtyři krát
ať vejde se tvůj věk
do života. Až budeš dědek.
Přeji ti hory laskavostí
a lidské pohostinnosti.
Dále nějaký ten peníz,
aby ti v kapse uvíz.
Na tváři úsměv široký.
Nemaje...
—————
Měsíc z nebe...pro tebe
Chlap do vosího hnízda šláp
šplhaje milé pro měsíc.
Zaúpěl a reagoval tupě!
Se pustil a už dolu šustil.
„Spadl z višně!“
Najednou znělo pyšně..
Žena blažená
stejně jako vyděšená
ruce lomí,
není-li snad v bezvědomí.
Klekne.
Oči mrkají,
ať její starost změkne.
Nic mu není!
Brzy se díky úlu...
—————
Závěrečná Etuda
 |
Odražená světla lamp podél hráze sázených
a Enya zpívá mi do ucha.
Ztracená v bolestech a nenaplnění představ
- jsem tak jednoduchá!
Dokonale prostá a nedokonalá ve své věčné
naivní nepoučitelnosti.
Proč nechám své touhy, aby dovolily jiným
být na mě kurva sprostí?
Slib za slibem. Nosánek...
—————
Světla života
 |
Jedno zhaslo v Oslu na letišti.
Jedno zhaslo cestou z Říma.
Jedno zhaslo kdysi dávno na dětském hřišti.
Malé světýlko, co mé srdce rozehřívá.
Jedno zhaslo s první lží nevinnou
-zapírat zdálo se bezpečnější.
Jedno zhaslo s pravdou poznanou.
Zhaslo další byl-li jsem...
—————
Slam Poetry
 |
Nemám zácpu ani větry
z veřejného Slam Poetry.
Vždycky rýmem můžeš hodit
Můžeš plácat, můžeš plodit.
A když třeba dojdou slova,
zahoukáš jim jako sova.
A když třeba dojdou věty,
Mrkej očkem na poety :-D
—————
Kontakt
Irina M.Chcete-li podpořit mojí tvorbu:
č.ú.: 1819326003/0800
Budu vám jezdit číst, i tam, kde mě nechcete :-D
moc.iris@gmail.com